 |
 |
 |
| Poloha obce: | jihozápadně od Varnsdorfu. |
| Okres: | Děčín |
| Panství: | Rumburk |
| Lesní úřad: | Rumburk |
| Původní revír: | Dolní Podluží |
| Evidenční č.: | 074b |
| Rozměry: | neuvedeno |
Popis památníku:
Kamenná deska, na jejíž lícové straně je hladce vyrovnána čtvercová plocha, v níž je vyryt nápis „FJL 1858-1908“.
2011 - Fotografie zaslal pan Marek Krištof.
O kameni se píše v knize Karla Steina Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska:
„A přece pamětníci knížecích časů dosud žijí. Jsou to statisíce lesních velikánů v porostech Lužických hor a Šluknovského výběžku. Sázel je knížecí lesní personál ještě před pozemkovou reformou či za časů rakouské monarchie. Mnoho jich bylo sice už pokáceno a prodáno pozdějšími vlastníky, mnoho jich však dodnes stojí. Starý porost douglasek a modřínů v dolině pod Tolštejnem si na knížecí doby vzpomíná docela určitě. Na jednom místě tvoří malý palouk zarostlý třtinovou trávou, ukrývající ve svém středu pískovcový pomníček. Prostá nápisová destička s iniciálami FJL a letopočty 1858-1908 dnes již nikomu z lidí nic neříká. Podíváte-li se však pozorněji, zjistíte, že lesní velikáni jsou vysázeni symetricky do půlkruhu a stojí kolem pomníčku lesní stráž. I oni, stejně jako poslední "tolštejnský rytíř" Münzberg, pamatují posledního ze zdejších Lichtenštejnů Johanna, jehož půlstoletí vlády je na pomníčku vytesáno.15) Ale nejenom staré stromy obklopují lišejníkem porostlý pomník. Během let se vysemenily a na jejich místo se už tlačí stromky mladé, které je jednou nahradí. Budou tu opět věrně stát na stráži. Nejsou jako my lidé, mají lepší paměť.
15) Pomníček najdeme, odbočíme-li nad jedlovským nádražím ze silničky k Tolštejnu vpravo po Cestářské cestě. Stojí asi sto metrů před jejím vyústěním na státní silnici do Svoru. Knížeti Johannu II. z Lichtenštejna (1840-1929), který nastoupil vládu v r. 1858, byl věnován i pomníček z čedičových sloupků v lese pod rumburským Dymníkem (viz pozn. 12, tamtéž str. 135). Jemu také vděčil Münzberg I. za souhlas k výstavbě jednoduché restaurace roku 1865. Současně tím zamezil dalšímu bourání zříceniny, neboť různí dobrodruzi zde hledali poklady a jiní zříceninu rozebírali na stavební materiál (A. Hockauf: Heimatskunde des pol. Bez. Rumburg, str. 182. Rumburk 1885). Jednoduchá restaurace v hradní kapli byla již r. 1866 nahrazena restaurací ve švýcarském stylu na místě dnešní chaty.“
Literatura:
Karel Stein: Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska. Liberec 2005.
Externí odkazy:
http://www.luzicke-hory.cz/info/index.php?pg=knpomn14 - Příběh z knížky Karla Steina: Pomníčky Lužických hor a Českého Švýcarska.
http://www.luzicke-hory.eu/pruvodce-oblasti/luzicke-hory/152/ - Míšeňský důl.
