Jan II. z Lichtenštejna

Citace z knihy Jakuba Vrbase Ždánsko (1930).

Tento suverénní kníže a vladař domu Liechtensteinů, vévoda opavský a krnovský, jak zněl dříve jeho titul, narodil se 5. října 1840 v lednickém zámku. O matce jeho, rozené hraběnce Kinské, se vypravuje, že svého prvního syna nikdy neměla ráda a všemožně nadržovala jeho mladšímu bratru Františkovi. Výchova Janova, který nepoznal pravé lásky mateřské, vlivem kněze – hofmistra – byla velmi přísná, až tvrdá, což mělo vliv na celý jeho život. Velmi dlouho míval chorobný strach z lidí a proto vyhýbal se cizí společnosti i příbuzným. Zůstal svoboden. Od r. 1858 věnoval se po právních studiích konaných v Bonnu správě statků, které administrativně sorganisoval vlivem svého rádce říšskoněmeckého hraběte Westfalena zcela na nových principech: zřídil zvláštní centrálu pro hospodářství lesní v Olomouci a účtárenskou centrálu v Bučovicích. R. 1862 vystavěl cukrovar ve Ždánicích a r. 1864 přikoupil statek strážovský. Centrály pak řídily a spravovaly všech 187 jeho dvorů. Ve vlastní režii ponechal si jich jen asi 50, ostatní pronajal. Hospodářství statku ždánského i s cukrovarem bylo pronajato od r. 1869; jen lesy ponechány ve vlastní správě. Všechen majetek Liechtensteinů čítá 184.000 ha půdy, z něhož přes 80 procent je v naší republice. Pouze na Moravě mají Liechtensteini 92.000 ha lesní a 18.000 ha polní půdy rozložené ve 350 politických obcích. Pozemková reforma způsobila Janovi II. mnoho bezesných nocí, neboť mu na př. na Moravě ponechána jedna tisícina totiž jen 157 ha půdy a 22 zámků s nejbližším okolím. Jan II. měl pouze dvě vášně: honbu a nákup starých obrazů a uměleckých památek. Věnoval mnoho času i peněz výstavbě loveckých zámečků, mysliven a hájoven. Jezdíval téměř každoročně v zimních měsících do ciziny, zvláště do Italie, Francie a Anglie, kde snažil se zakoupiti vše, co umělecky cenného se mu zalíbilo. Těmito koupěmi rozmnožil známou galerii liechtensteinskou ve Vídni. Mnoho cenných obrazů a předmětů daroval také akademii výtvarných umění a j. ústavům ve Vídni. Spolek vídeňských výtvarných umělců měl v něm nejštědřejšího mecenáše. Jen něco málo věnoval zemím naší republiky: zemskému museu v Brně daroval na 40 obrazů, průmyslové museum čítá přes 200 čísel jeho darů, znojemské museum zařizuje z jeho darů právě 2 pokoje pojmenované jeho jménem, řadu darů dostala Praha a Opava.

Moravě zanechal památku v přestavbě šternberského zámku, oblíbeném svém letním sídle v posledních letech; dal vystavěti nebo opraviti řadu škol a kostelů, z nichž jmenujeme poštorenský a lanžhotský. Nejvíce získaly od něho Lednice a Valtice. V Lednici dokončil úpravu známého parku, oběma obcím svým nákladem zřídil vodovod, vystavěl školy, radnice, dal podnět k založení škol, pro zahradníky v Lednici, pro vinaře ve Valticích, kde ještě opravil velkým nákladem nemocnici Milosrdných bratří a dal vystavěti novou veřejnou nemocnici pro ženy. Jan II. kníže z Liechtensteinů zemřel 11. února r. 1929 ve Valticích a je pochován v rodinné hrobce na Vranově. Bratr zesnulého, princ František z Liechtensteina, který přijal titul kníže František I. a podle ústavy a domácího řádu se ujal vlády, stal se nástupcem.